Lady a Charlie

Charlie...                                                                                                                                       ... naše zlatíčko

   Jednoho dne mi Micinka, která pracovala v psím útulku v Manchesteru řekla, že má na starosti pejska, který je strašně smutný a stresovaný. Celý den jen skáče, jako by chtěl přeskočit klec, ve které byl zavřený. Zastavil se jen když mu donesla žrádlo. Pejsek byl v útulku tři měsíce, za tu dobu jeho váha spadla z 23 kg na 17 kg, a v jeho zanedbané srsti bylo plno fleků kde měl silný ekzém. Vedoucí útulku již uvažovala o jeho uspání jako u mnoha jiných psů, kteří nesplňovali její představy adaptovatelného psa.

   Vzali jsme teda psíka, kterému jsme dali jméno Charlie domů na dva týdny na zkoušku, a aby se dostal z nejhoršího. Když přišel k nám domů a my jsme jej koupali, lehl si do vany a odevzdaně se na nás díval. V očích měl výraz „Dělejte si se mnou co chcete“. A taky, že jo. Ne že by se nechtěl hemžit jako každý jiný pes, ale byl natolik vysláblý, že se nemohl ani hnout. První tři dny jen spal a žral. Během těch čtrnácti dnů jsme z něj vyčesali 6 igelitových pytlů staré srsti. Charlieho jsme si samozřejmě nechali a od té doby s námi vegetí.

   Nyní je strašně krásný a umazlený. Stále by se jen nechal hladit a drbkat. Taky miluje všechno co se dá sežrat a je to v dosahu jeho nenasytné tlamy. S ptaním problémy nemá, neptá se, takže na vše musíme dávat dobrý pozor a udržovat v bezpečné vzdálenosti. Už nám sežral nabíječku na telefon, dálkové ovládání na televizi, vodítka a postroje. O jídle ani nemluvím, jeho oblíbeným trikem je někomu ukrást jídlo přímo z ruky a rychle zhltat. Strašně rád tahá, běhá a spí.